Zatím žádné štítky
Já a rituály
Rituály, rituály¨...? Co to jako je? To si mám šoupnout péro za ucho, pomalovat se barvami a do padnutí trdlovat kolem ohně za bubnování šamanských bubnů? ... tak jako, upřímně... proč ne:-) Každému, co jeho jest .. ;-) Pravdou ale zůstává, že rituály do jisté míry jsou a do velké míry byly důležitou součástí života každé společnosti.
Dnes nebudu úplně rozebírat, jak nezastupitelnou roli mají, byť upravování letošních maturit mě dostává maximálně do varu, protože i toto je rituál. Rituál dospělosti, vstup do jiné životní etapy, řádné ukončení toho, co předcházelo, jakoby zavíráme vrátka dětství a vstupujeme úplně někam jinam ... Je potřeba si to odžít. Chlapci už nemusejí zkolit divočáka a dívky naplést dvacatery fusekle, ale něco to prostě chce. Jinak můžeme zůstat jednou nohou viset tam, kde už máme mít vyřešeno.
S rituály jsem se, nepočítám-li milované Vánoce a nenáviděné Velikonoce, setkala až na výcviku koučů a díky své tehdejší koučce Hance Adamíkové si tak sáhla na rituály zaměřené na jeden konkrétní záměr.
Úplně poprvé jsme v rámci výcviku měli za úkol projít rituálem, kdy se pouští to, co už nám neslouží. V reálu to obnášelo čas mentální přípravy v prostoru učebny a pak jsme vyrazili pouštět ven, k Vltavě. Měli jsme za úkol jít potichu, ideálně se skloněnou hlavou a nevěnovat žádnou pozornost tomu, co se děje kolem. Měli jsme zůstat mentálně naladění na to, co jsme chtěli pustit. Hodně zvláštní pocit, když procházíte pražskou Náplavkou v sobotu, kdy to tady kypí životem a trhy, kdy jsou tady stovky lidí a vy se pohybujete ve skupině devíti mlčících individuí a kráčíte beze slova k železničnímu mostu, tolik profláknutému z mnoha filmových scén, kde otevřeně pouštíte z dlaní to, co vám už neslouží, a zůstáváte v rozjímání, dokud nepřijde pocit, že to stačí.
Zpátky se jde stejně, mlčky. Uf..., někteří kolegové z toho byli mimo, bylo jim to velmi nepříjemné. Mně to nevadilo, byla jsem v pohodě, já jsem se hlavně chtěla zbavit toho bordelu, který mi při dopoledním kolečku zase vylezl ve vší "kráse". Co jsem pouštěla? Nenávist a zlobu, na svého bývalého muže, za tu všechnu bolest a utrpení, protože i když nám naše rozhořčení a pocity křivdy přijdou děsně morální a děsně v pořádku, ve skutečnosti to je pytel šutrů, který si pořád někam vláčíme a v nejmíň příhodný okamžik nám nějaký ten šutr zase vypadne na palec a my nevíme, co se děje. A já už se toho FAKT chtěla zbavit.
Další, celkem osobní rituál, který jsem podstoupila, bylo rozvázání vztahu. Ano, trhala se společná fotografie, leč tak nějak mírumilovně, s láskou. Čistil se věnovaný prsten a pak jsem vše, jak se se patří, slavnostně pohřbila. Ano, ano, klasický pohřební rituál pravda bez srdcervoucí music, věnců s mašlemi a hojnou účastí, ale byl ... Protože tak, jak se loučíme se svými milovanými, je potřeba se rozloučit i s tím, co nám v životě odešlo, odumřelo, je potřeba to uzavřít. S láskou, úctou, respektem a vděčností za to, co mi ta situace všechno dala či umožnila.
Možná si říkáte, jestli to teda k něčemu bylo nebo zda jde o babské tajtrlíkování, které se do moderního světa nehodí? Bylo. Za mě rozhodně ano, ale pochopitelně na začátku stály obrovské pochyby, ale je to jako se vším. Dokud člověk neprožije, nezacítí, nedá tomu šanci, tak to do našeho života vstoupí jen stěží ... Začali mi do života vstupovat jiní muži, muži bez závazků a já byla konečně s klidem ochotná přijmout fakt, že dvacetiletý vztah s mým bývalým mužem byl obrovský dar.
Rituálům se věnuju spíš soukromě, ale začínám cítit stále větší potřebu vnášet je do své koučovací praxe, tak se těším, co všechno to přinese.-) Já asi nikdy nebudu tančit jako lehkonohá víla mezi borovicemi s vetknutými květy ve vlasech, i když kdo ví, ... ale zároveň, milé ženy, pokud v sobě cítíte takové vnitřní vedení a touhu, tak si ji dopřejte, je spousta skupin, kde si na to můžete sáhnout a zjistit, že nejste jediná a nejste divná .-)
Neboť ať už jsme navoněné, zpocené, po depilaci, rozvrkočené, s krásnými nehty, na podpatcích, bosé, divoké, sladěné, rozesmáté, vážné, provozující rituály nebo ne, jsme v pořádku a krásné.-) Tak přestaňme si navzájem předhazovat, co je lepší a co je víc v pořádku.-)