Taky chodíte na kontrolu podvozku, i když nemáte řidičák?

Dnes mi přišel od klientky vzkaz: “Omlouvám se, přijdu trochu později, byla jsem na kontrole podvozku," a za tím vysmátý smajlík. Tento: 🤣 

Ta dáma nemá auto, neřídí … a tak mi po chvíli došlo, že je to “vtipná” metafora týkající se pravidelné návštěvy gynekologa.

A někde uvnitř mi zatrnulo. Ne že bych neměla smysl pro humor, ale přišlo mi to tak nelaskavé, tak necitlivé, potupné tak nějak zbytečné...

Často máme tendenci si stěžovat:

• jak se k nám druzí chovají, 

• jak s námi mluví, 

• jak nás shazují, 

• jak nás častují nevhodnými komentáři a trapnými fórky, ale …

samy vůči sobě používáme výrazy, za které by se nemusel stydět lecjaký středověký pohůnek. Často k sobě skrz slova býváme dost kruté. A vůbec nás to nezarazí! 

Jakou lásku pak chováme samy k sobě, jako ženy, když o sobě takto mluvíme?

A jakou lásku a úctu k nám, k našemu tělu pak může mít naše okolí? 

Možná si říkáte, že to je drobnost … jakože vtip …  jenže já dost často slyším, jak o sobě ženy mluví jako o kravách, nánách, blbkách, hlupkách apod. A pak se divíme, že se k nám někdo z okolí tak chová. 

Říkáme o sobě, že máme kozy, cecky, podvozek, frndu, cejchu, špeky … Jak láskyplné …, že? A od mužů bychom, aspoň občas, rády slyšely jemná, něžná slůvka … a vůbec celkově bychom obecně chtěly víc uznání, ocenění, pochvaly, respektu, že? Vnímáte ten rozpor? Řekla bych něco ve stylu: “Kážu vodu, piju víno.”

Slova mají obrovskou moc!

Stačí si uvědomit, jak nám něčí slova dala křídla a jak nám naopak jiná slova ublížila tak, že ještě teď je nám z nich nanic. Vidíme na svých dětech, jak je někdy (ne)úmyslně dokážeme slovně "sestřelit" a jindy jim několika slovy umíme vrátit pevnou půdu pod nohama!

Jasně, že jsme tyto móresy převzaly, z rodiny, ze společnosti. Vždyť koneckonců už i výzkumy potvrzují, že si s sebou životem vláčíme zážitky až z pěti generací zpátky … takže nevědomky nám čas od času můžou vládnout i “hodnotné myšlenky 19.století”, kdy se třeba menopauza brala jako vnitřní smrt ženy … To chcete!

A tak se třeba jen na chvíli zamyslete … dává smysl tohle dál podporovat a živit? A předávat tyhle modely svým dcerám i synům? Ano, chápu, že vulgarismy se do určitých situací hodí, mohla bych vyprávět … Nicméně trvám na tom, že jsou situace, kam se nehodí vůbec!  

Mimochodem … zlobíme se na média, na společnost, kam ženu a její vnímání sebe sama, jejího těla tlačí .. ale, holky moje zlatý, pojďme si na chvíli hrábnout do svědomí … aspoň drobek … začít musíme vždycky u sebe.

S láskou,

Gábi

P.S.  Chcete mít víc rády samy sebe? Můžete začít hned teď v mém online programu Začni si víc věřit