Jako šedá myš ...


Jak dlouho už? Rok, dva, tři ... zpátky? Kam až Vaše paměť vlastně sahá? Kdy se jí jako člověk stane? Když se stane mámou od rodiny, co se stará, pečuje a podporuje, stává se automaticky šedou myší? Nebo když se vdá? Nebo když nevyjdou dva, tři vztahy, tak je čas to zabalit? Nebo když nedopadne vysněná škola? Vykašle se na nás bezva kámoška? Podrazí nás blízký člověk? Pak už nic jiného není? Jen šedomyší přežívání....


ANEBO ... když se jako šedá myš sakra odvážete a pustíte vzpomínky na špacír, tak si dovolí aspoň připustit, že třeba někdy bylo jinak? Zahlédne záblesk jiných časů? Časů přátelství, lásky, pohody, smíchu, radosti ... ááá? Jooo? A kdy že to vlastně bylo? Jooo, to vlastně bylo na střední, jak jsme měli tu partu ... ale to už je pryč, život nás rozdělil, to je přece přirozený … jooo, to bylo předtím, než mě opustil ten a ten, joo to bylo ještě, když jsem si myslela, že to dotáhnu dál …. a šedá myška už zase obléká svůj kabátek a nasazuje kapuci stejného odstínu, až zmizí i ten poslední zlatavý záblesk a šedé myšce zase na dlouho zajde slunce za obzor.


Ale je to skutečně tak? Skutečně je život takový prevít a bere nám to, v čem je nám tááák dobře, kde se cítíme naplnění, plní radosti, milovaní .... anebo je to jinak?


Anebo to nebyl ten život, ten přirozený proces, ten osud, ty okolnosti? ... ale byli jsme to my, kdo přesunul svoji pozornost jinam, kdo se, většinou zcela podvědomě a podle zažitých modelů, přizpůsobil nově příchozím lidem, situacím a došel k závěru, že jinak to nejde, že to jen ten život, ten osud, ty okolnosti ....


... Ale to není fér, že?

Ne, není to fér k fenoménu zvanému ŽIVOT, není fér házet na něj naše bolístky, naše volby, naše rozhodnutí! ...


A ve chvíli, kdy si přiznáme, že to jsme my, kdo ze svého života dovolil odejít věcem, lidem a situacím, které vás naplňují, baví, obohacují, dávají nám pocit, že opravdu žijeme a nikoliv přežíváme, tak jsme dospěli do úchvatného bodu, kdy MÁME MOŽNOST to, co máme pocit, se už nikdy nemůže vrátit, začít vědomě a vytrvale vracet do života. Ten bod není úchvatný tím, jak se v danou chvíli cítíme a jak nám v životě je, ten bod je totiž většinou dost na h...o, cítíme se pod psa, máme pocit, že jsme v koncích, že nikdy nebude líp, že prostě slunce už nevyjde. Teda určitě ne pro nás! Pro ty druhý určitě jo, páč ty mají větší štěstí, že?


Poznáváte se? Rezonuje to s Vámi? Je to o Vás? Prožíváte to?

Tak mám pro Vás super zprávu, protože pokud FAKT chcete, změnit můžete cokoliv. Teď hned, respektive TEĎ HNED můžete se svým životem začít pracovat ... výsledky nebudou zítra, ale BUDOU, protože to, co žijeme teď, je výsledkem našich předešlých vzorců MYŠLENÍ - ROZHODOVÁNÍ, PROŽÍVÁNÍ EMOCÍ, CHOVÁNÍ a logicky, když toto dokážeme TEĎ začít měnit, tak i budoucnost musí nést jiné výsledky! Hawk! Osobně odžito, prověřeno!


S láskou,

Gábi

www.gabrielagrundova.cz


P.S. A co je potřeba nejdřív?

Zastavit blbý(=negativní myšlenky o nás, našem životě, našich možnostech a šancích) myšlenky, ne je zahrabat, zakopat, schovat, zavřít do skříně, ne, jen je vědomě zastavit, protože myšlenka je živnou půdou pro emoci. Blbá myšlenka navodí blbé emoce, ty podpoří množení dalších blbých myšlenek a prohloubí naše negativní emoce a už to frčíííí. Chcete to zastavit? Zkuste jen otočit svůj proces třeba jednoduchou otázkou. Když můžou být šťastní, bohatí, úspěšní … atd. atp. jiní, proč MŮŽU i já? Jak můžu začít? Kde si najdu pomoc? a … už … to pomalu otáčíme …. Chcete s tím hnout víc, mrkněte na můj online program HVĚZDOU SVÉHO ŽIVOTA a na stránku s videi zdarma, kde je další inspirace.