Jsi kočka nebo pes?

Žili, byli v jedné domácnosti kočka a pes. Pes kočku upřímně nenáviděl, nesnášel ji. On musel pořád poslouchat a za každou maličkost dostal do kožichu.

Ona si chodila, kam chtěla, dělala si, co chtěla, a při každém průšvihu se tvářila jako neviňátko.

I když jeho děti trápily a on se ohnal, za trest nažrat nedostal. Ona dostávala vybrané delikatesy. Jeho každou noc uvazovali na zahradě

ke stromu. Nesnášel to, hrozně se bál, bál se tmy, bál se cizích zvuků, vadilo mu, že je sám, v zimě, v dešti, zatímco si trajdala, kde se jí zlíbilo.

Pro ni měli vždycky dveře otevřené a strachovali se, kde se asi toulá a jestli se vrátí. Když milostivě dorazila, všichni se mohli přetrhnout, jak jí nadbíhali a snažili se zaujmout její pozornost a náklonnost. Hýčkali ji, aby se jí zalíbilo teplo domova.

On se na druhou stranu mohl přetrhnout, když jim nosil pantofle, ňuchal je do kotníků, předváděl naučené kousky, ale většinou ho odbyli, ať se nemotá, ať se neplete. Nechápal to … tak já se tak snažím, dělám jim pomyšlení a oni se můžou picnout z kočky, která je má na háku …

Ještě chvíli to zkoušel, jestli jako dvounožci nezmění názor, jestli jim dojde, jak se snaží, jak je má rád … změna žádná, a tak se jednoho dne podhrabal pod živým plotem a zmizel.

Všimli si až za pár dní, ale hledat ho nešli. Byli si jistí, že to není potřeba. Byli přesvědčení, že pes se bez nich přece neobejde a že se zakrátko vrátí. Vracel se ... pár dní se každou noc přiblížil k plotu a doufal, že ho někdo zavolá ... Je pravda, že na něj nebývali milí, ale dávali

mu nažrat a teď, po pár dnech, už mu slušně kručelo v břiše ... sice

ho nechávali uvázaného u stromu, ale občas, třeba jednou týdně,

mu někdo hodil balónek nebo ho podrbal za uchem ... Všechno

na něj svedli, ale aspoň sem tam býval v teple ... Najednou mu přišlo,

že to vlastně nebylo tak zlé, že to nebylo tak hrozné ... a tak se jednoho dne vrátil docela a zaštěkal za dveřmi.

Někdo z nich vylezl, přetáhl ho řemenem a přivázal ke stromu. A teď už nejenom na noc, ale i přes den. A nažrat dostal až za dva dny!

ANEBO

Ještě chvíli to zkoušel, jestli jako dvounožci nezmění názor, jestli jim dojde, jak se snaží, jak je má rád … ale nakonec se jednoho dne podhrabal pod živým plotem a zmizel.

Všimli si až za pár dní, ale hledat ho nešli. Byli si jistí, že to není potřeba. Byli přesvědčení, že pes se bez nich přece neobejde a že se zakrátko vrátí. Nevrátil … časem našel dvounožce, kteří si ho zamilovali, a všichni žili spokojeně až do smrti.

.....

Vnímáš, že máš velké tendence chovat se víc jako pejsek z příběhu?

Chápu Tě, taky jsem dělávala psí kusy, aby mě moji blízcí měli rádi, aby mě milovali, aby oceňovali, co pro ně dělám.

Pokud Tě to trápí a chceš to změnit, pojďme se pustit do spolupráce.

PŘESNĚ TO POTŘEBUJU