Zatím žádné štítky
"Já už chci být LVICE!"
aneb jak krok za krokem nabýt zdravého SEBEVĚDOMÍ
SEBEVĚDOMÍ znamená BÝT SI VĚDOM/A!
Znamená VĚDĚT ... a něco s tím dělat!
Povětšinou jsem si vědomi, jak jsme velcí, kolik vážíme, jakou máme barvu očí, jsme si vědomi, zda je nám teplo nebo zima, máme povědomí o tom, kolik máme dětí, sourozenců, kolik co stojí, jaké jídlo nám dělá dobře, jsem si vědomi své nálady …
jinými slovy:
Jsem si vědom/a = vím o tom ….
… podvědomí= je to tam někde na pozadí, ale já o tom ještě nevím, že to tam je a že to má na mě nějaký vliv… jedu na autopilota
Kdybychom to chtěli nějak vizuálně znázornit, dostali bychom klasický obrázek se špičkou ledovce = naše vědomí, to, co vím, jsem si vědom/a + zbytek
pod hladinou, který je podstatně větší a z něhož
ta špička vyrůstá, je tím ovlivněna, řízena = naše podvědomé procesy, v podstatě minulé zkušenosti, zážitky, emočně náročné situace, které jsme odsunuli, schovali …
A JAK s tím vším souvisí SEBEVĚDOMÍ?
V podstatě je to celé o tom UVĚDOMIT si:
jak se cítím v různých situacích, s různými lidmi
jak mluvím - slova, intonace
jaké myšlenky se mi honí hlavou o druhých, o mně
jak mluvím o ostatních, o sobě
jak reaguji, jak jednám, jak se chovám
= vím o tom = můžu s tím něco dělat ...
Bohužel ve většině situací, vztahů jedeme na autopilota
…dáme si vzorový příklad:
manžel dorazí domů místo po druhém pivu až po druhé hodině ranní a my naskočíme na letitý scénář … ublíženost, slzy, mlčení
ráno opět klasika … druhá polovička nám kajícně vaří kávu, my ještě vzdorovitě posmrkáváme do kapesníčku, že aby viděl, jaký jsme chudinky
odpoledne si to borec přihasí s kyticí a žena opět jihne, jakého má doma cíťu
zakopání válečné sekery potvrdí manželským sexem a za týden, za dva, za tři … si dají repete …
Jako v pohodě, ale každé představení mívá derniéru … a někdy je holt potřeba stanovit jasné datum.
… nebo jinak
kolega nám v práci přehodí úkol a ještě to postaví jako že bychom z toho měli být paf, že nás poctil svojí štědrostí, že vlastně bychom se měli zalykat blahem, že nám svěřil tak důležitý úkol
není to poprvé, ale my se zase kousneme, byť víme, že to ve finále odprezentuje jako svůj počin, a úkol uděláme
a zase nám z toho je mizerně, doma prskáme a nadáváme, ale příště to uděláme zas a znova …
A TO JSOU PŘESNĚ MOMENTY, KDY JE POTŘEBA SI UVĚDOMIT:
už to zase dělám
už zase dělám, co je mi proti srsti
už ze sebe zase dělám poskoka
už zase jsem hysterická
už zase jsem uražená
už zase mlčím … a není to o tom, že ticho léčí!
už zase za to nic nechci, ale ty peníze mi budou chybět
už zase beru přesčas, i když jsem totálně unavená/ý
už zase slibuju něco, co mě dostane do časového presu
už zase říkám ne, když chci říct ano
už zase říkám, že to je v pohodě, ale uvnitř bulím jako želva
už zase ječím na děti, abych si někde vybil/a vztek
už zase čumím na telku místo abych šel/šla cvičit nebo spát
… BACHA, BACHA … AUTOPILOT V REŽIMU ZAPNUTO!!!
Ve chvíli, kdy si autopilota UVĚDOMÍME, tzn. něco ve smyslu:
“HA, vím o Tobě, pacholku! Teď už se mi neschováš!”, jsme na půli cesty vzít mu vítr z plachet!!!
Protože logicky, pokud o něčem vím, můžu s tím něco dělat … dokud o tom nevím = nejsme si toho vědomi, nemůžu s tím dělat nic … zatímco ono si to na pohodu cvičí se mnou … přesně jak potřebuje!
Je to stejný jako když budete mít v PC nahraný příkaz,
že při zapnutí počítače se plochou rozsypou tisíce usměvavých smajlíků a při vypnutí na vás čert vystrčí zadek. Jsou to automatické programy a PC se podle nich bude chovat, tzn. … přicházíš? Pc se usmívá … odcházíš? PC vyjadřuje svůj jasný názor … my to neovládáme, ovládá se to samo.
A pokud to chci jinak, JE POTŘEBA TO ZMĚNIT. V Případě PC je to jednoduchý, změním příkazy/programy/aplikace … to je jedno,
ale na příště už se bude PC třeba jenom usmívat. Anebo to druhý, to záleží na naší volbě.
A s naším SEBEVĚDOMÍM je to stejné … buď dál pojedu roli ukřivděné manželky po tisící páté anebo VĚDOMĚ, změním scénář …
v tu chvíli na stranu SEBEVĚDOMÍ dopadlo pomyslné zrnko, které může změnit poměr sil … a čím víc těch zrnek bude, tím VĚTŠÍ BUDE NAŠE SEBEVĚDOMÍ.
Takže čím víc si budu uvědomovat, jak se v které situaci chovám, jak převážně jednám, jaké myšlenky mě ovládají a jaké emoce mají tendenci mě pohltit … je potřeba s tím začít něco dělat!
JE POTŘEBA ZAČÍT SE PTÁT … najděte, co řídí vašeho autopilota, a podrobte to pitevnímu procesu?
Co mě k tomuhle chování vede?
Z čeho to pramení? Ten smutek, strach, agrese?
Je to, co prezentuji, skutečně můj názor nebo jsem ho někde přebrala?
Co mě vede k tomu mlčet?
Co mě vede k přebírání úkolů od druhých?
Z jakého důvodu si myslím, že nemůžu říct ne?
Kde jsem přišla na to, že hádka, konflikt je vždycky špatně?
Co mi brání vzít si volno?
Kde se bere pocit, že jsem k ničemu?
PTEJ SE A NASLOUCHEJ … odpověď brzy vypluje na povrch a pak je na Tobě, jestli ji využiješ k reálné změně nebo zůstaneš jen u obligátní omluvy/výmluvy: ”Jsem jaká/ý jsem, s tím se nedá nic dělat.”
Pak se ale nediv, že svět, život, vesmír, ... jen pokrčí rameny a řekne: “OK. Když myslíš …”, a v životě Ti přistane x-tá obměna téhož.
Ze srdce Ti přeji ODVAHU se ptát, TRPĚLIVOST naslouchat a NÁPADY jak změnit scénář.
Krásný den,
Gábi
Vnímáš, že na práci se svým autopilotem potřebuješ podporu?
V POŘÁDKU, taky jsem ji měla.
Stačí se domluvit a můžeme se vydat na společnou cestu.