Dovolila jsem si odjet!

Dovolila jsem si, co nikdy dřív. Bez plánu, bez jakéhokoliv varování, bez potřeby zařídit to či ono, bez pocitů viny, že není navařeno, napečeno, nakoupeno, jsem jen doma oznámila, že odjíždím na víkend. SAMA! Absolutní novinka po20letech manželství, jenže já už jela na doraz a představa, že za dva týdny je 1.dubna, kdy jeho "manželská výsost" ohlásila odchod, mi na klidu rozhodně nepřidávala a po tom půlroce jsem už ani neměla odvahu věřit, že by to snad přece jenom mohl být Aprílový žert. Doteď bývám kolem apríla ve střehu, aby fakt nepřišel, že to byl fór .-)))

Přiznávám, že už jen výběr pobytu mě přiváděl na lustr: Romantický welness víkend, Víkend pro zamilované, Romantika na Vysočině ... To jako nikdo jiný nejezdí na víkendové pobyty?, běželo mi hlavou. Co třeba něco jako Víkend pro ženy na pokraji nervového zhroucení? Nebo Víkend světel aneb Jak zapálit světlo na konci tunelu, přítomnost zkušeného požárníka samozřejmostí? Případně něco jako Víkendová dílna aneb Jak si za dva dny vyrobit žebřík z prdele ven ... Tehdá by se to sakra hodila, byť při mé zručnosti by na to padly asi víkendy dva.

Nakonec na mě bliklo cosi spásného ve znění Zavřete za sebou na víkend dveře. Tak jsem se řídila dobře míněnou radou a zavřela dveře od domu, následně od auta a ve finále jsem vyčkala, až se zavře brána, čistě pro sichr, a vyrazila směr Sv.Kateřina. Hřálo mě i vědomí, že se cestou stavím v Pelhřimově u kamarádky, byť návštěva krematoria by možná lépe zapadla do koloritu tehdejších dní. Divný je, že doma se to úplně s pochopením nesešlo, ale co už, do společného soužití zbývaly dva týdny, tak na co ty cavyky, ne?

To vám byl tenkrát POCIT k nezaplacení! Pocit, že jsem si DOVOLILA. Něco proti pravidlům, něco proti zaběhlé rutině, WOW, totální pocit svobody ... a celé to korunoval dárek, který jsem dostala v neděli před odjezdem, dárek, o který jsem si zcela vědomě a nahlas řekla večer předtím v autě! Zjevil se Převozník, fascinovaný mým úsměvem a krásou ... Pravda, fascinován byl pan doktor cca 2,5měsíce, ale já díky němu přežila největší marast s hlavou hrdě vztyčenou a úžasnou novinkou, že existují i jiní muži, než byl ten můj. Zklamání, že to brzy vzalo za své? Bylo!!! I Jolandě do telky jsme tenkrát s kámoškou o půlnoci volaly, ale marně ... Lakonicky to kdysi celé shrnul můj kamarád obvoďák: Doktor? A chirurg? Co jiného jsi čekala? ... no, nebudu mu vykládat, že svatební zvony, by se smál asi ještě dneska.-))

Shrnuto a podtrženo, dávat své potřeby ve svém životě na první místo jsem škrtla ze seznamu pekelných hříchů a vždycky, když to udělám, tak přijde odměna ... Na základě osmiletého experimentu tedy navrhuji doplnit o toto převratné zjištění učivo fyziky od základních škol. Když už tam je taková vychytávka jako Archimédův zákon, který nám šetří na vodném i stočném, páč čím větší váha ve vaně, tím menší spotřeba, tak proč ne toto, no ne?