top of page

Tags

Zatím žádné štítky

Archiv

Nejnovější příspěvky

Autentické vztahy

Co to jako je? … Možnost? příležitost? utopie?

cesta do pekla? jasný rozchod, rozvod?



Často na konzultacích slýchám: “ To nejde, to nemůžu přece říct. Tohle nemůžu dělat. Tohle si nemůžu oblíkat. Takhle se nemůžu chovat. O to si přece nebudu říkat, to je ponižující.” nebo “No, to se prostě ne/dělá, ne? Takhle to ne/má být, ne? Takhle přece vztahy ne/mají vypadat, ne?”


Ten otazník a potřeba se ujistit ve mně vždycky vyvolá vnitřní úsměv … ne posměšný, ne útrpný, spíš úsměv POCHOPENÍ, že v životě jsou chvíle, kdy prostě hledáme ujištění, hledáme potvrzení, že to, co děláme, říkáme, je SPRÁVNĚ … jenže … jestli to či ono je pro VÁŠ VZTAH správně či špatně, dobře nebo ne určuje PRÁVĚ TEN jeden JEDINEČNÝ VZTAH, který Vy tvoříte se svým MILOVANÝM či MILOVANOU, a to, co fungovalo či funguje Vašim, přátelům kolegům, známým … nemusí nutně pasovat na vás dva.


A JAK tedy IDEÁLNĚ PĚSTOVAT AUTENTICKÝ vztah?

JAK HO DRŽET PŘI ŽIVOTĚ?


ŘÍKEJTE TO, CO SKUTEČNĚ CHCETE ŘÍCT

Přijímejte to, co skutečně přijmout chcete

ODMÍTEJTE TO, CO FAKT NECHCETE

Jezte to, co vám vážně chutná

OBLÉKEJTE SI TO, V ČEM SE V DANÝ DEN, SITUACI VÁŽNĚ CÍTÍTE FAJN

Milujte si tak, jak se vám to líbí

MLUVTE O SVÝCH SKUTEČNÝCH POCITECH - vyškrtněte ze slovníku: “To je v poho. To je dobrý. Nic se neděje.” … pokud to je LEŽ jako věž a vy se cítíte přesně opačně

JASNĚ KOMUNIKUJTE, CO CHCETE, CO POTŘEBUJETE … v kuchyni, v domácnosti, v posteli, …



Víte, často se zlobíme na ty druhé, že nám NEDÁVAJÍ TO, CO POTŘEBUJEME … ale ruku na srdce, když komunikujeme pravý opak toho, co chceme, co cítíme, co bychom potřebovali, co nechceme, co nesnášíme, když říkáme NE místo ANO, když místo POTŘEBUJU OBEJMOUT machrujeme HELE DOBRÝ, JSEM V POHODĚ … tak se pak nedivme, že přijde zpětná vazba, jaká přijde.


Přestaňme lpět na nesmyslu, že pokud je ten druhý naše spřízněná duše, tak by přece měl vědět, měl by tušit, měl by nám vidět na očích, že … Je mi líto, ale jde o alibismus, kterým si omlouváme náš strach z odmítnutí, z posměchu, náš stud z vlastní zranitelnosti, z toho, že možná nejsme perfektní a dokonalí, jak si myslíme, že bychom být měli … strach z ponížení …


Často si stěžujeme, že život NENÍ FÉR … ale autenticita je přesně ten prvek, který hraje FÉR. Vždyť i DRUHÁ STRANA potřebuje vědět, zda NÁS, se vším, co k nám patří, USTOJÍ s LÁSKOU a RESPEKTEM nebo zda raději půjdeme každý svojí cestou.

Přece není fér neříkat ve vztahu, jak se věci skutečně mají a donekonečna se přetvařovat, že Vám fakt stačí dvoje vánoční světýlka, když byste chtěla mít dům osvětlený minimálně jako v Sám doma. Je v pořádku předstírat orgasmus a nedat partnerovi šanci, aby rozvíjel svoje sexuální dovednosti? Je v pořádku slintat nad svíčkovou, když nenávidíte smetanové omáčky a tři dny máte žlučník jako ve svěráku? Je v pořádku držet Hollywood smile, když se vám chce brečet?


CO ZÍSKÁTE, KDYŽ SE ODVÁŽÍTE BÝT AUTENTIČTÍ?

Získáte rozhodně jinou zpětnou vazbu od svého protějšku, a to může být často jazýčkem na vahách, pokud řešíte nějaké vztahové peripetie.

Protože pokud chci vztah, kde jsem plně přijíman/á, kde se můžu plně projevit se všemi svými úlety, faldy, zálibami ve vánočních světýlkách či pruhovaných šátcích, se svou vášní pro tanec či knihy všeho druhu, skateboardem či nedělním lenošením, migrénami, náročným PMS, tak to potřebuju risknout a ukázat vše v pravém světle …. a případné analýze podrobit až to, co přijde jako zpětná vazba.


Možná namítnete, že nechcete druhému ublížit, ranit … že mu chcete udělat radost … ale kdyby to bylo naopak, nechtěli byste vědět, že Váš muž ve skutečnosti preferuje rajskou? Nechtěli byste vědět, že Vaše žena dává přednost růžím před slunečnicemi? Nechtěli byste se dozvědět, že váš partner nebo partnerka vlastně mají podobné chutě na experimenty v posteli, jen jste zatím neměli odvahu si to sdělit … ?


Ten komu totiž ve skutečnosti nechceme ublížit, nejsou ti druzí, jsme to my sami, protože jsem se naučili, že když se projevíme takoví, jací skutečně jsme, když budeme říkat, jak se skutečně cítíme a co skutečně potřebujeme, může přijít odmítnutí, zesměšnění, zostuzení, útok, urážka, přehlížení, mlčení … a to prostě bolí … a od člověka, kterého milujeme, to bolí o to víc … a my bolest nechceme, snažíme se jí vyhnout, vytěsnit, ignorovat, shodit …


Chápu, je to běžné, je to lidské … ALE … POSOUVÁ NÁS TO k onomu pomyslnému štěstí, nebo tím, že se téhle bolesti snažíme vyhnout, si paradoxně ubližujeme ještě víc???

Víme, nebo minimálně alespoň tušíme, že ve chvíli, kdy ve vztahu z jakéhokoliv důvodu potlačujeme svou autenticitu, ubližujeme především sami sobě.


A pokud partner nedá, neustojí vaši autenticitu, vaši opravdovost, vaše skutečné potřeby, emoce, názory … pak si to potřebujete ustát především vy sami před sebou a někdy i za relativně vysokou cenu … ne každý partner je totiž ochotný se k téhle hře přidat. Ale je to fakt tak vysoká cena, pokud mi to DÁVÁ ŠANCI potkat někoho, s kým můžu přestat předstírat, maskovat, zlehčovat, potlačovat … a naopak můžu sdělovat své skutečné potřeby, pocity, myšlenky …?


Máte pocit, že se ve vztazích přizpůsobujete … aby byl klid? Abyste mu/jí udělali radost? Protože to se tak dělá? Protože byste měli? Protože by to tak mělo být? … zkrátka, abyste VYHOVĚLI POŽADAVKŮM SVÉHO PARTNERA nebo PARTNERKY na to, jak má partner či partnerka vypadat … pak je potřeba s tím přestat a ZNOVUOBJEVIT samu/sám sebe.


S láskou,

Gábi



Vnímáš, že Tvoje vztahy si zasloužíš změnu, jiný úhel pohledu, že je potřeba ŽÍT JE JINAK?

A říkáš si, že by se možná hodil navigátor?

Stačí se domluvit a můžeme se vydat na společnou cestu.











bottom of page