"Jen přes moji mrtvolu ..."

„Ne, ne, a ne, jen přes moji mrtvolu ... “ Nespočítám, kolikrát jsem tuhle větu vypustila z pusy. Musela bych být dávno pod drnem dodržet v takovém případě slovo:-) Mockrát vyřčeno, mockrát konáno jinak. Někdy nesplněním svých „hrozeb“ ubližujeme sami sobě tím, že dovolíme narušení našeho bezpečného prostoru, jindy ale naopak dovolíme sami sobě překonat strach z neznámého a zažít něco, co se stane vítanou součástí našeho života a když ne, tak alespoň zjistíme, že náš strach v nás vytvořil daleko většího „Barbuchu“, než jaká je realita. Stručně řečeno, ve finále překonání našich limitů nebývá tak zlé, možná to je i fajn pocit a možná si to i někdy zopakujeme anebo už aspoň víme, že není důvod se bát. Jakékoliv zjištění je v pořádku, protože nám umožňuje líp rozumět nám samým.

Když přemýšlím, kolikrát už jsem mohla být tou výše zmíněnou mrtvolou, tak se mi pár situací vybaví… Nechtěla jsem doma nic, co byť jen vzdáleně připomíná hlodavce, nakonec to skončilo dvěma zakrslými králíky (zakrslí byli ale jen cca půl roku, pak začali připomínat dobře živené králíky z Honzíkovy cesty :-) Odmítala jsem čočku, dokud se neobjevil recept, který z ní učinil prvotřídní laskominu. Panická hrůza z atrakcí v aquaparku skončila tak, že jsme se s kamarádkou málem rozpustili v divoké řece v pražských Čestlicích. Moralisticky jsem kroutívala hlavou nad mileneckými vztahy ženatých a vdaných, až jsem si roli té druhé zkusila na vlastní kůži. Zjistila jsem, že zatímco králíci a čočka jsou v pohodě, tyhle vztahy na mě nejsou, odmítám být ta druhá, chci být pro svého muže první a jedinou volbou, nikoliv záložním padákem… Sorry jako ;-)

Léta jsem odmítala sport, protože pro holku, která má stále samé jedničky, byla dvojka z těláku na základce prostě pohroma, která se promítla do žaludečního neklidu při těláku na gymplu a do pocitu, že nemá smysl se o něco pokoušet, protože na to stejně nemám. Pak mě ale jeden z mých partnerů inspiroval k běhu. První oběhnutí baráku mi málem přivodilo infarkt. Kdy jsem poprvé na pohodu zaběhla 3km, si pamatuju doteď a že jsem do roka a půl uběhla půlmaraton, mi dnes už připadá jako samozřejmá součást vývoje …

Minulý týden jsem posunula další hranici a strávila týden na kole. Sice elektro s ohledem na přestálé zranění, ale čert to vem, moje třída mě chtěla s sebou, tak jsem prostě jela. Původně bylo v plánu normální kolo a trénink započatý na Velikonoce se vyvíjel nad očekávání slibně. Pak ale přišel vymknutý kotník a vynucený klid. Nelituju ničeho, jen mám teď veliké dilema, zda na svůj seznam přání zařadit kolo normální či elektro. Jak pravili pánové v půjčovně, takže prý si tam mám dát obojí :-) I díky jejich přístupu, jsem byla v klidu, že to zvládnu a dám. Pokud byste tedy hledali variantu, jak spojit na kole příjemné s užitečným, tak tuhle půjčovnu elektrokol v Čisté v Krkonoších můžu jen doporučit. https://www.drsport.cz/dr-sport-krkonose/pujcovna-elektrokol-2/ ...

...Úžasný přístup, ochota, humor a žádný podiv nad mými „super odbornými“ dotazy cyklistického laika (Jsem třeba řešila, že jako aby do elektrokola nenapršelo, tak jestli mám mít special pláštěnku, abych třeba neprobíjela:-)

Jsem šťastná, že jsem zase překročila jeden ze svých limitů a po 25letech sedla na kolo. Poslední jízda se před čtvrtstoletím uskutečnila na kole značky Eska, kdy jsem se vydala do podhorské vsi za svým milým. Po dojezdu jsem tehdy vypadala tak, že můj milý málem volal záchranku a domů mě raději odvezl autem ... Eska pak šla brzy do prodeje... Minulý týden to byla výzva, ale zdá se, že kolo snad i bude mít nad během navrch … :-)

Jaká byla Vaše NEVER, která jste zvládli a přinesla Vám do života radost?

Pokud máte pocit, že se Vám v životě stále cosi opakuje, že něco není úplně ono, že vnitřně cítíte, že chcete fungovat jinak a možná ani nevíte jak anebo nevíte jak na to, moc ráda Vám pomůžu.

Kontaktovat mě můžete přes facebook https://www.facebook.com/gabriela.trosterova.grundova/ nebo na stránkách www.gabrielagrundova.cz