Já a muži… Téma v květnu aktuální, u mě po turbulentních událostech posledních 14 dnů umocněné asi tak na stopadesátou druhou… řada lidí si myslí, že kouč je někdo, kdo už má všechno vyřešené… nebo aspoň to podstatné a žije vyrovnán jak mořská hlubina :-) Buďte, prosím, v klidu, nemá... Je to člověk, který řeší různé situace, stejně jako je řeší všichni okolo. Má však výhodu v podobě zkušeností s klienty a škálu nástrojů a technik, které pomáhají. Tudíž pokud opravdu chce, návrat do stavu klidu a pochopení příčin stavu neklidu je podstatně rychlejší a pochopení hlubší.Můj příběh s muži začal stejně jako u každé jiné ženy, mým otcem. A tady je potřeba si opravdu uvědomit, jak se naši tátové, byť věřím, že v naprosté většině zcela nevědomě, na nás podepisují. Všechno, co udělají či řeknou, se nám může zapsat hluboce pod kůži a my si to neseme dál do života a promítáme do vztahů se svými partnery. Stále a dokola nechápeme, proč se nám dějí některé bolestné věci, stále a dokola se ptáme, proč zrovna my, proč zrovna nám…

Můj táta nebyl úplně čítankový příklad, byť jsem vždycky někde v srdci cítila, že by za mě dýchal. Jenže tenhle hluboký a intenzivní pocit časem zabily zkušenosti a strach. Někde od nástupu do školky jsem vyrůstala jen s maminkou. A táta jezdil, jak bylo zvykem, jednou za 14 dní. Milovala jsem jeho návštěvy. To víte, vidí vás jednou za čas, takže všechno dovoleno, samá legrace… Jenže pak začaly návštěvy řídnout a sliby, které jsem dostávala se neplnily …. výlet na lyže … nejelo se, zoo …. určitě příště …. Jak upadala frekvence návštěv a přibývalo svíček na dortu, tak jsem najednou začínala být z těch občasných setkání rozpačitá. Sice přijel, ale četl si a jeho pokusy o konverzaci mi s nastupující pubertou začínaly být proti srsti. Postupem času jsem si začala přát, aby nepřijel, abych mohla strávit den podle sebe a ne ve společnosti někoho, kdo byl najednou vlastně hrozně cizí a já nevěděla, co s ním ….Vesmír mi přání splnil, během střední školy jsem tátu potkala jen párkrát a pak jsem mu (cca po 6letech) jela představit až svého nastávajícího muže. Byl milý, vtipný …. Jenže hned nato poslal mojí mamce dopis, co si to chci vzít za losera :-( …. Na svatbu jsem ho nepozvala. Zpětně lituji, ale jsou věci, které zpátky nevrátím. Pár let po mé svatbě vážně onemocněl, byla jsem na krevních testech, zda bych pro něho byla vhodným dárcem … nebyla. Zato prognóza jasná byla – 5-6 let života. Mezitím se mi narodily děti, moment, kdy jsem se zcela vědomě rozhodla pozvat tátu zpátky do života. Vím, že on by to neudělal. Vím, že mě hluboce miloval a zároveň se velmi styděl za to, jakým tátou byl. Chtěl to všechno úplně jinak, ale on to prostě jinak neuměl, protože od svých rodičů dostal do vínku to, co dostal a nenašel sílu se z toho vymanit.

Tak a s touto výbavou jsem vyrazila vstříc světu vztahů;-) Ten první byl na velmi dlouhou dobu a ve všech směrech jediný, pak přišlo zemětřesení, kdy jsem si pomalu začínala uvědomovat, co už v životě nechci a co je pro mě důležité. Objevili se časem noví partneři, leč scénář zůstával stále stejný. Vždycky jsem zůstala sama, avšak než se rozhodlo o definitivním konci, tak jsem strašně dlouho doufala, že se něco změní a bude happy end …nebyl ;-) Nechápala jsem proč. Proč, když dávám maximum, je to pořád málo … odpověď jednoduchá … jela jsem prostě jenom podle vzorce z dětství. Jako děti dáváme maximum, jsme takoví, snažíme se dávat víc a víc jenom abychom byli pro svoje rodiče přijatelní a milovaní… pro mého tátu to ale nebylo dost, stejně tady pro mě nebyl. A to samé se mi promítlo do všech následujících vztahů jako přes kopírák. Postupně jsem si své zacyklení začínala uvědomovat, viděla jsem „chyby“, které opakuji. Pracovala jsem s nimi a pravdou zůstává, že každý další vztah byl vždycky podstatně lepší a hlubší, byť relativně krátký. Za všechny své partnery cítím velkou vděčnost, posunuly mě dál … jen jsem donedávna stále ještě nedokázala nahlédnout do úplné hloubky. Ono totiž všechno má svůj čas a některá uvědomění, obzvláště ta velmi hluboká, mohou přijít až ve chvíli, kdy jsme na ně připraveni. Nikdy ne dřív, protože by nás to zničilo. Učí mě to trpělivosti a brzdí moji snahu tlačit na pilu (když už se totiž pro něco rozhodnu, mám ráda všechno hned, pokud možno včera;-)

Před dvěma týdny vzala definitivně za své moje platonická a téměř rok trvající láska k muži, který byl tak jiný než ti předchozí a udělal pro mě takovou spoustu věcí, že jsem nevěřila, že je to vůbec možné. Prvních pár dní jsem měla pocit, že je konec světa. Bolest byla silná a já cítila, že pokud s ní nebudu vědomě pracovat, tak mě sežere. Když umím pomáhat druhým, umím přece pomoci i sobě!!! Zapracovala jsem: emoční rovnice mé klientky(to prostě nevymyslíte:-), kineziologický odblok, úraz nohy (zcela neplánovaný :-) a rodinné konstelace mi složily jednotlivé části dohromady. Prožila jsem při nich pocity čirého zoufalství, leč léčba byla úspěšná. Jednotlivé puzzle zapadly na své místo a já mohla nejen pochopit, ale taky odpustit a přijmout. Směrem k sobě samé, své lásce a tátovi.

Ve chvíli, kdy jsem si zranila nohu, jsem paradoxně

po prvotní brutální bolesti pocítila intenzivní klid a přišel pocit, že něco se definitivně změnilo a že to je to nejlepší, co se mi mohlo stát (počítám, že zaměstnavatel by nesouhlasil, jsem na marodce:-) Tyhle silné zážitky odžité během opravdu krátké doby jsem i několikrát denně kombinovala s terapeutickými účinky filmu VŠECHNO NEBO NIC. Hlavní hrdinka Linda … celá já :-)) , Lindina kamarádka Vanda (v luxusním podání Kláry Issové) a její víc jak věcné komenty pomohly zpátky na hladinu.

Co mě poslední vztah naučil? Přijímat od mužů pomoc a říkat si o ni …. Wow, sakra výzva, když vyrostete s maminkou, která si opraví i zástrčku od žehličky :-) Říkat a dělat věci HNED, neschovávat si je „až jednou“ … tak pak to řeknu, tak pak to udělám … Neuděláme, neřekneme, protože už za pár minut zmizí šance k realizaci. Ano, … přijdou jiné šance, budou podobné, ale pořád už budou JINÉ, ať už z pohledu okolností nebo zúčastněných osob. Došla jsem k závěru, že raději budu za "trapnou krávu", než abych si schovávala pro sebe, co chci sdílet. A jsem připravená sdílet a sdělovat hlavně kvůli sobě, protože jsme to pak my sami, kdo se trápí, že neudělal, co chtěl. Ti druzí ani nevědí, že se něco děje právě proto, že nekonáme. Nemůžeme se zlobit na druhé, že se chovají v rozporu s našimi očekáváními, když jim nejsme schopni sdělit, CO vlastně očekáváme. Okamžik trapnosti se brzy rozplyne, leč pocity lítosti nad promarněnou příležitostí jsme schopni si hýčkat roky. ​​

Čím dříve sdílíme své OPRAVDOVÉ postoje, city, představy, tím rychleji zjistíme, zda to bude nebo nebude fungovat a o to dříve můžeme vztah přehodnotit, případně ukončit a ušetřit si míru bolesti. Ve vztahu k mužům mě napadá skvostný post z facebooku: „Muži mají koule, ale nikoliv ty křišťálové,“ … tudíž je potřeba komunikovat.…jak svoje názory a potřeby, tak svoje pocity… „Svatá pravda, Velebnosti,“ dodal by filmový klasik ;-).

A ještě jedna věc … ať už jsou naše předchozí zkušenosti jakékoliv, mějme na paměti, že jsme je prožili s jinými lidmi a za jiných okolností. Může přijít podobná situace, ale je to jenom testík, zda jsme připraveni otočit list. Ano, hlídejme si nastavenost našich hranich a nedovolme, co už nechceme, zároveň však nedovolme strachu z minula vzít nám současnost. Vím, že jsem tentokrát dovolila dvěma strachům z minula vstoupit na scénu, a tak pykal někdo, kdo byl zcela bez viny, a ve finále i já sama. Můžeme si tisíckrát říct, co by bylo kdyby, ale minulost nezměníme. Je však potřeba si ji zevrubně prohlédnout, vzít si, co je funkční, pak zbytek odložit a dělat věci jinak. TEĎ HNED. Čas totiž nevrátíme. Možná není všechno hned perfektní a dokonalé… No a co? Ale je to naše, jsme to opravdu my, a MY ZA TO přece STOJÍME :-)

A závěrem dotaz. Máte i Vy nějaké tipy na filmovou terapii? Každý návrh vítán, užívejte jara :-)

Pokud máte pocit, že se Vám ve vztazích stále cosi opakuje, že něco není úplně ono, že vnitřně cítíte, že chcete fungovat jinak a možná ani nevíte jak anebo nevíte jak na to, moc ráda Vám pomůžu.

Kontaktovat mě můžete přes facebook - https://www.facebook.com/gabriela.trosterova.grundova/ nebo na stránkách www.gabrielagrundova.cz