Básničky nalezené s pomocí feng šuej :-) - 2

Žena, jejíž knihy jsem milovala od dětství, žena, jejíž vnitřní sílu a krásu obdivuji dodnes, žena, která mi připomněla kraj, odkud pocházím, když jsem ztracená a bolavá bloumala pražským Slavínem po odžitých terapiích a někde hluboko uvnitř cítila obrovský smutek a slzy, které nemohly ven... Ve chvíli, kdy jsem se ocitla před jejím náhrobkem, vnímala jsem, že mám po svém boku spřízněnou duši, že tam najednou nejsem sama, že ta žena mě chápe a já si můžu plakat jak moc a jak dlouho budu chtít. Okolo jdoucím asi vyvstávaly v hlavě různé otázky:-), obzvlášť při pohledu na letopočty na náhrobku, ale bylo mi to jedno... Měla jsem pocit, že mám s tou ženou společný nejen kraj, odkud pocházíme, ale i mnohem víc.....

Pak jsem ji ten den spatřila ještě jednou, jako majestátní sochu na Žofíně, a i když pršelo, deštník za krkem, v jedné ruce notes a v druhé pero, začala jsem psát, abych konečně dala vědět sobě i světu, jak moc je tato žena pro mne důležitá... :-)

Pro Boženku :-)

Z bronzu tu stojíš odlitá ...,

tak viděli Tě jiní žít.

Jdeš odhodlaně, nabitá,

tu příkladem i jiným být.

Ta síla v Tobě uvnitř skrytá …

Tu viděli i ostatní?

Cítilas stejnou,

když jsi žila? Nebylas svojí obětí?

A byla síla vždy, když život tížil

a k neutažení už se i zdál?

Anebo vždycky jenom přišla,

když národ, přítel, dítě …

ji od Tebe si vyžádal?

Umělas býti sobecká,

umělas sobě lásku dát?

Či šla jsi cestou lásky k druhým

a o sebe tou cestou tak nějak

přestala jsi dbát?

Jak bylo ženě, matce v Tobě,

když muž Tvůj Tě objímal?

Byla v tom láska, vášeň, zloba?

Jaký Tvůj pocit za tím vším stál?

Možná jen pocit-to přece má se,

to povinnost je obecná,

vždyť ženy z knih Tvých jsou tak krásné,

vše průměru se vymyká…

Žila jsi život svůj jak ony?

Či žilas ten svůj život v nich?

Co bývalo Tvou mantrou ranní?

Co bývalo Tvou zpovědí?